Sobota 30. května roku 1953. Okamžik, kdy si miliony lidí v celém Československu uvědomily, že komunistům se nedá věřit ani nos mezi očima. "Usnesla se vláda Republiky československé a Ústřední výbor Komunistické strany Československa na provedení měnové reformy," ohlásilo tehdejší vedení státu.
Ještě pár dnů před reformou lhal lidem i prezident Antonín Zápotocký, přestože nová měna už byla dávno natištěná v Sovětském svazu. "Bankovka byla vyrobena v moskevském závodě Gvozda," připomíná Jaroslav Moravec z České národní banky.
Lidé, kteří zažili hrůzy války, byli okradeni za bílého dne od těch, kteří jim měli vládnout. Svoje peníze museli vyměnit za nové, které tehdejší propaganda chválila do nebe.
[chooze:article;value:505231]
Vtip byl v tom, že bankovky se neměnily jedna ku jedné. Někdo dostal novou korunu za pět starých, někdo dokonce za padesát. Rozhodovala výše úspor a také třeba stranická příslušnost. "Vznikly kvůli tomu samozřejmě nepokoje, lidé se bouřili,"říká historik Jiří Pernes.
Pak se rozjela kola propagandy a stát začal vysvětlovat, že si jen došlápl na zbohatlíky. Ve skutečnosti komunistický aparát maskoval bankrot státu a reformou ožebračil i pracující třídu, kterou se neustále oháněl.
"Nejvíc na tu reformu doplatili pracující, ne zbohatlíci, jak neustále tvrdil prezident Zápotocký," dodal Pernes. Československo bylo kvůli okradení vlastních obyvatel vyloučeno z Mezinárodního měnového fondu až do roku 1990.