Ruská agrese na Ukrajině trvá už rok, tři měsíce a 21 dní. V souvislosti s ní eviduje ukrajinská vláda přes 90 tisíc válečných zločinů a další přibývají. Mezi ty nejhorší bývají řazeny masové hroby v okolí Kyjeva, například v Buči, nebo ostřelování civilních budov v Mariupolu, například tamní porodnice nebo divadla, kde se urývaly tisíce lidí.
Od konce února roku 2022, kdy se válka rozjela naplno, zemřelo podle úřadů asi 9 000 civilistů, z toho přibližně 500 dětí. Další ale přibývají. V posledních dnech a týdnech jsou pak jako válečné zločiny zmiňovány jak raketové útoky na civilní cíle, tak odpálení několika přehrad v Záporoží a Chersonské oblasti.
Podle odbornice na mezinárodní právo z Univerzity Karlovy a členky mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě pro vyšetřování válečných zločinů na Ukrajině Veroniky Bílkové počty Ukrajinou udávaných ruských zločinů řádově sedí. "Jednak je to zločin agrese, což je vyvolání celého toho konfliktu, a pak válečné zločiny a zločiny proti lidskosti," dodala.
[chooze:article;value:508584]
Je podle ní přitom poměrně pravděpodobné, že některé z těch zločinů půjde vystopovat až k prezidentu Putinovi a špičkám ruského režimu. "Hodně se mluví například o masových transportech ukrajinských dětí do Ruska. O celé řadě zločinů ale ruské vedení nejspíš nemá ani ponětí," doplnila.
Podle ukrajinisty Davida Svobody jde ale zodpovědnost ruské vlády za válečné zločiny ještě dál. "Nejde podle mě oddělovat počínání ruských vojáků od principu celé té války. Je to agresivní genocidní ničivá válka vedená z ideologických pohnutek, kterou Vladimir Putin a ruské špičky vyhlásili za souhlasu většiny běžných Rusů," myslí si.
"Nesmíme se divit ničemu, co ruská vojska na Ukrajině páchají. Ukrajince už jejich činy, ať už jde o masové hroby, nebo odpálení přehrad, nepřekvapují. Ti už dávno pochopili, že se Rusové, snad s výjimkou jaderného útoku, nebojí sáhnout k jakékoliv formě násilí a teroru," vysvětluje.
[chooze:article;value:508715]
Dle Bílkové je nutné posuzovat jednotlivé události případ od případu. "Nejvyšší počty zločinů jsou u ruských vojáků doloženy z jimi okupovaných území, kde docházelo k celé řadě krutostí – od hromadných vražd a únosů civilistů po masivní znásilňování. Když voják zastřelí civilistu, je to poměrně jasné. Například u některých útoků na civilní infrastrukturu je to však složitější," tvrdí.
"I civilní infrastruktura, například elektrická síť, může mít vojenské využití. Nejde tam tedy tak jednoznačně říct, že šlo o zločin. Vždy tedy záleží na okolnostech konkrétního útoku a jeho dopadech na armádu a na civilisty. Přehrady nebo jaderné elektrárny mají ale zvláštní ochranu, protože zadržují nebezpečné síly a jejich zničení má velký dopad na civilisty. Odpálení přehrady je tak možné jenom ve výjimečných případech," uvádí Bílková.
[chooze:article;value:498819]
"Například v případě Kachovky byly civilní škody obrovské a vojenská výhoda poměrně malá. Pokud by se skutečně potvrdilo, že to odpálila ruská strana, i tady by se dalo hovořit o válečném zločinu," doplnila.
Válečné zločiny se podle ní ale nakonec podaří potrestat. "Většina mechanizmů mezinárodního práva, ať už jde o mezinárodní soud, nebo mechanizmy na národních úrovních, se daly do pohybu v míře, která nebyla v minulých desetiletích obvyklá. Samozřejmě se nepodaří potrestat všechny. Ale mnozí, dost možná včetně nejvyššího ruského vedení, budou dohnáni k odpovědnosti," soudí.
Voda po protržení Kachovské přehrady zaplavila 14 000 domů, zemřeli nejméně 3 lidé: